|| Knižní recenze || Letopisy Narnie - celkový pohled



Název: Letopisy Narnie
Autor: Clive Staples Lewis
Datum vydání: 1950 - 1956
Počet dílů: 7

O čem série je? 
Jedná se o příběhy odehrávající se v magické zemi Narnii, na které nahlížíme často spolu s dětmi Pevensiovými, někdy však i s jinými hlavními hrdiny. Série mimo jiné popisuje zrod i samotný zánik velkolepé Narnie, zlo i dobro, které proti sobě bojuje.

Proč jsem sérii četla?
Je to pro mě velká záležitost, celá série letopisů Narnie. Avšak důvod, proč tomu tak je, si můžete přečíst až v dalším bodě, kde jsem se velmi rozvášnila a zapojila všechny své emoce a vzpomínky. Jen do toho.

Osobní pocit:
Tajemný svět, do kterého se dostaneme pomocí prstenů, skříně, nebo na něčí zavolání. Kde zvířata mluví a stromy kráčí, kde již několikrát ohrožovala veškerou svobodu magie čarodějnic, kde najdeme fauny po boku kentaurů či trpaslíků.

Narnie.

Fantasy svět, jehož autor je mimořádně uznávaný. Fantasy svět, jehož letopisy nestárnou.

Téměř mě psaní tohoto článku dohání k slzám - jsem prostě dojatá. Narnie je svět, který mě provázel po řadu let, už od útlého věku jsem si tuto knižní sérii půjčovala z tetiných poliček.

Když následně teta spatřila mě, malou holčičku, která si vždy Narnii půjčuje a čte si z ní, rozhodla se, že mi dá celou sérii k Vánocům. Je to úžasný dárek a já cítím pocit viny z toho, že jsem mu tehdy nepřikládala takový význam.

Ale teď, vážení, sedím tady. Je mi šestnáct a celou knižní sérii Letopisů Narnie jsem přečetla bezmála třikrát, možná dokonce čtyřikrát.

Neomrzelo mě to. A nevím, jestli mě to vůbec někdy omrzí. Nejde totiž jen o nestárnoucí příběh, pro mě znamená mnohem víc. Cítím ze všech těch knížek své vzpomínky, před očima se mi utváří obrazy vzpomínek, kdy jsem jako malinká ležela na lavičce u babičky a při čtení i vdechovala onu nádhernou vůni knihy Kůň a jeho chlapec, pamatuji si, kdy mi mé mokré vlasy navlhčily stránky, vzpomínám si na časy, kdy jsem se poprvé pokoušela o zápis těchto knih do čtenářského deníku. 

Pravdou je... Že se bojím, že už to nikdy nebude jako dřív. Od té doby, co jsem začala aktivně chodit do knihovny, mám načtenou spoustu příběhů a mnohé z nich metaforicky spaluji svým kritickým zrakem. Bojím se, hodně se bojím, že až si znovu tyto knihy vezmu do rukou, už neucítím tu vlnu vzpomínek. Už neuvidím sebe jako tu malou holčičku, která v rukou držela tyto knihy. 

Bojím se, že se mi tam povede nalézat chyby, které se mi nelíbí. Mám strach, že po všech těch knihách už nebudu přistupovat k té fantastické Narnii tak nekriticky. 

Protože nyní to vidím jako nádhernou sérii příběhů, které ani nechci nic vytýkat, jelikož mám strach, že bych tím narušila... To kouzlo, které mě k ní poutá. Tu magii.


Abych přestala nostalgicky plakat a trochu dokončila článek, ráda bych zmínila mé nejoblíbenější díly.

Jsou to dva, Kůň a jeho chlapec a Stříbrná židle. Důvodem je to, že hrozně ráda objevuji další fantasy světy a jejich okolí - a Kůň a jeho chlapec nám přibližuje Kalormen, poušť i Archenland na jihu, zatímco ve Stříbrné židli se vydáváme do Severní divočiny.

Možná vás to přivede na otázku, proč mi v srdci tolik neleží Plavba Jitřního poutníka, že?
Odpověď není tak jednoduché vyjádřit - Jde tu hlavně o filmové zpracování. Vždy hledám odlišnosti mezi knihou a filmem, což mě nervově drásá. K tomu mi tento příběh projel před očima vícekrát, obzvlášť právě ve filmovém zpracování - a prostě jsem s ním byla už mockrát.

Ale abych to shrnula, mám k sérii stejný názor, jako J. K. Rowlingová, která o knihách řekla následující:

Kdybych se teď sama ocitla kdekoli s některou z knížek Letopisy Narnie, bleskově bych po ní skočila a okamžitě si ji znovu přečetla.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vzpomínky z vyhaslé hvězdy

S anilinkama v ruce~